Rozmohl se nám tady takový nešvar…
Jistě poznáváte populární hlášku z filmu Pelíšky, kterou Eva Holubová jako učitelka Eva pronesla na třídní schůzce. Nebojte se, o žádném hrubém výrazu psát nechci.
Ve své praxi se často setkávám s překlady z angličtiny do češtiny. To, že je angličtina globální jazyk, nikdo určitě rozporovat nebude. A že se nám vkrádá do slovníku, to je přirozená věc. Ale aby se nám vetřela i do gramatiky a pravopisu? Tak to prrr, milá angličtino.
Nechme stranou hříšné kalky jako mějte pěkný den, je to o tom nebo dám si vanu a posviťme si na některá z pravidel psaní velkých písmen v angličtině a češtině. Oba jazyky jsou jedinečné a mají i jedinečné zásady psaní velkých písmen. Proto při překladech se nelze řídit podobou ve výchozím jazyce, ale pravidly, která jsou platná pro češtinu. Např.: angl. European Union, česky Evropská unie; angl. European Economic Community, česky Evropské hospodářské společenství.
Vlastní jména v češtině
Jistě si sami vzpomenete na to, jak jste při diktátu přemýšleli, jestli v dané větě napsat žid, nebo Žid. Čeština je v této oblasti pěkně záludná a dá zabrat i profesionálům. Abyste neudělali chybu, musíte znát kontext, místní reálie apod. Žádný jednotný seznam vlastních jmen však neexistuje. Posloužit nám mohou ale různé příručky, encyklopedie, archivy apod.
Chyby, kterým je třeba se vyvarovat
Největší problém v překladech, alespoň v těch, které se mi dostaly do ruky, je rozpor v psaní obecných pojmenování.
Malým písmenem tak v češtině vždy píšeme:
- funkce a pracovní zařazení (prezident republiky, guvernér, ministr financí, projektový manažer, hlavní analytik),
- jazyky (čeština, angličtina, němčina, rumunština, mandarínština),
- učební a studijní obory (český jazyk, matematika, historie, lexikologie, aplikovaná chemie),
- názvy dnů a měsíců (pondělí, sobota, leden, červenec),
- názvy měn (koruna, dolar, euro),
- názvy zvířecích plemen a druhů rostlin (německý ovčák, český teriér, přeslička rolní, mateřídouška).
Speciální skupinu tvoří právnické a marketingové texty, jejichž invence je značná. Je třeba si uvědomit, že klient není Klient, smlouva není Smlouva a dodavatel není Dodavatel. Vím, že se to právníkům často nelíbí, ale čeština nedělá mezi obory rozdíly.